Bryggen

Konečně nastal víkend a tedy i vhodný čas na průzkum města. S Janou jsme se za celkem deštivého počasí vypravily do centra prozkoumat ty záhadné klikaté uličky plné dřevných, barevných a křivých domků. Protože stále nemáme tramvajenku, vyrazily jsme do města pěšky. Cestou sbíráme plechovky a pet lahve, ale moc úlovků se nám nepodařilo.

V Norsku jsou totiž snad všechny pet lahve a plechovky od piva vratné. Takže tady máme takovou zábavu, že jakmile je vidíme odhozené na ulici hned to sbíráme a jdeme vrátit. Taková jedna petka může přijít i na 2 NOK, což je celkem slušný. Cena plechovek a petek se dost liší. Není to ale tak snadné něco objevit. Bergen je totiž vcelku čisté město a oproti našim městům se tady o plechovky a lahve moc nezakopává. Asi to bude také právě tím systémeme Vratných Lahví.

Dorazily jsme až do přístavu, kde se nachází proslulý rybí trh (na ulici Torget). Jeden chlápek se s námi hned dal do hovoru – odkud že jsme (on byl tuším z Polska) a jestli nechceme ochutnat kousek uzeného lososa. Měl tam hned 4 druhy masa: říční losos, mořský losos, pak losos marinovaný a naložený do koňaku (tak ten byl fakt výborný) a pak ještě jeden druh. Nejlevnější kus ale stál alespoň 100 NOK a to to byl fakt malý kousek... Takže jsme si nakonec nic nekoupily. Ale ten losos v koňaku byl fakt výborný. U vedlejšího pultu na nás z ledu koukal Mořský ďábel a sušené tresky a další mořské potvory. Prodavač byl z Litvy a uměl trochu Slovensky!

Po nábřeží jsme dorazily až k pevnosti Bergenhus. A tehdy dokonce na chvíli vysvytlo i sluníčko!

A konečně Bryggen. To je čtvrť, která kdysi byla důležitým obchodním centerm. Nachází se tu řada typických dřevěných domků, která je snad v každém průvodci. A není se čemu divit. Nevidět Bryggen je totiž jako nebýt v Bergenu! Domky jsou celé dřevěné a ztraceně křivé. Občas to vypadá jako by se každou chvíli měly sesunout k zemi. Mezi domky jsme objevily úplně úžasnou uličku – poměrně úzká a tmavá, ale vejít do ní bylo jako přenést se v čase někam do středověku. Obklopila nás vůně starého dřeva sálající ze stěn domů. Naprosto neuvěřitelný pohled, to se nedá ani popsat – to s emusí vidět. Nejlepší je, že v patře tohoto dřevěného domku má třeba advokát svou kancelář. Není to žádný skanzen ale normální obytný dům. Ani nevím kde se tam najednou tak vzala, ale z ničeho nic se u nás objevila jakási paní a začala na nás něco norsky. Když viděla naše udivené výrazi přepnula na angličtinu a nedala jinak, než že nám představí příběh o jenom králi. Z kapsy svého pláště vytáhla svazek podivných kartiček s obrázky a začala vypravovat. Ta paní mi úplně připadala jako nějaká postava z Malostranských povídek.

Protože už bylo dost hodin (asi půl čtvrté a začala padat tma) vydaly jsme se směrem k domovu. Cestou jsme ale objevily městskou knihovnu (registarce a půjčování je úplně zadarmo, takže jsme se hned zapsaly) a co nás překvapilo a vlastně i potěšilo – našly jsme tam jeden regál s česky pasnými knížkami! Pak že čeština není světový jazyk :-)

Večer jsme dostaly pozvánku od Jakuba na český povídání ve vedlejší budově. Bylo to moc fajn. Dokonce jsme tak s Jakubeb, Honzou a Janou naplánovali výlet za polární září :-D (tak ještě uvidíme jak to dopadne...)

7.1.2012