Cyklistická sněhová kalamita

A je to konečně tady. Přes noc nám tu napadlo skoro 10cm krásného sněhu! No jo, sníh je pěkný, ale s cyklojízdou mám dneškem asi na pár dní utrum.

Když jsem ráno vyrazila ke kolu zaparkovanému venku, naskytl se mi na něj podobný pohled jako na kola na nádraží v Drammenu před dvěma týdny. Přesto jsem na něm vyrazila do školy, což se po pár metrech ukázalo jako poměrně nešťastný nápad. Cesta byla jedna velká klouzačka a při každém šlápnutí do pedálů se kola div neprotočila zpátky. Stačilo jen mírně pootočit řidítkama a kolo se hned klátilo k zemi a já s ním :-) (taky jsem to při včerejší nakupovací jízdě neustála a odnesla jsem si z toho kromě výborného úlovku – neuvěřitelného množství uzeného lososího masa – taky pěkně modré koleno...).

Janě se to drandilo daleko lépe – no jo nemá tak sjeté pneumatiky... Do školy jsem se ale nakonec úspěšně doplácala – i s kolem, přestože jsem si kolikrát řikala, že ho někde zamknu k lampě a do školy doběhnu po svých.

A sněží tu celý den. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne s naším naplánovaným výletem na Ulriken (nejvyšší kopec v okolí) :-D

Včera jsme měli velkou společnou večeři na oslavu „Aranchiných narozenin“. Páni - španělská pizza (hlavní šéfkuchař: Arancha, Cristiane, Manuel) a německé Brownies v podání Cristiany – tak takový jsem ještě nejedla :-D

A dneska pokračujeme v „pizzování“, tentokráte v režii naší téměř již tradiční výletní skupiny!

3.2.2012