Předpověď na víkend nebyla zrovna vlídná. Déšť. Ale nadruhou stranu taky pěkně silná polární záře – stupeň 5-6 (když jsme ji viděli minule v Bergen, tak to byl stupeň 3!) a Bergen téměř v nejsilnějším centru... Přesto jsme se s Janou sbalily a v pátek dopoledne vyrazily na výlet. Náš plán byl, že v pátek dostopujeme z Nesttunu k Sognefjordu – do vesničky Lærdal a případně ještě dál k dřevěnému kostelu Borgund Stavkirken z 12. stol. V sobotu že se přemístíme do Flåmu (a podle času navštívíme nejmenší dřevěný kostel v Norksu – Undredal), kde v 15:10 nasedneme na trajekt a poplujeme nejkrásnějším úsekem Sognefjordu – Nærøfjordem – do vesničky Gudvangen, kde je spoustu vodopádů – včetně Kjelfossenu, který prý patří mezi 10 nejvyšších na světě? Nakonec náš výlet vypadal ale docela jinak. 
Za prudkého deště pátečního dopoledne jsme se s Medvídkem Peri (který tak jako Kuky utekl strašnému osudu na Fantoftské skládce) vydaly na Nesttun (nejjižnější část Bergenu). Celé promoklé jsme začaly stopovat. Jakéto štěstí! Snad po 10 min mávání na auta nám jedno zastavilo. Byl to pár středního věku - pán na vozíčku (řidič). A že nás kldině vezmou až do Lærdalu, mají to po cestě na svou chatu v Jotunheimenu.
Celkem jsme si i popovídali. Vykládali nám, že dřív se v Norsku celkem běžně stopovalo. Že on (pan řidič) takhle procestoval celou Evropu. Ale teď se to nějakým záhadným způsobem z Norska vytratilo a jediní stopaři jsou tady cizinci.
Jeli jsme kolem největšího vnitrozemského ostrova v Evropě – Osterøy. Mezi Bergenem a Vossem je prý 20 tunelů (bacha – je jich víc a každý tvrdí něco jiného :-). Taky jsme jeli nejdelším tunelem na světě - Lærdalstunnelen (24,5 km). A taky nám pověděli, že ten kostel – Borgund Stavkirke – teď asi neuvidíme, protože ho opravují a je zahalený lešením (takže první změna plánu). Byli tak ochotní, že nás zavezli přímo do centra Lærdalu – přestože se pak kus museli vracet.
Jaké to ohromné štěstí, že jsme alespoň na chvíli utekly Bergenským dešťům – v Lærdalu svítilo sluníčko! Tak jsme se téměř po 3 hodinové cestě rozvalily před lososím muzeem (otevřené bohužel až od května) a snědly uzeného lososa.
Lærdal je malá vesnička na břehu Sognefjordu. Jediná přístupová cesta sem je ten dlouhý tunel a trajekt. A v létě pak ještě „Sněžná cesta“ přes hory. V centru je spoustu dřevěných pokřivených a vyřezávaných domků z 18. stol. Celá vesnička je obklopená kolmýma stěnama hor, ze kterých všude kam se podíváte padá voda v úzkých pramíncích – vypadá to jako nitky. U jednoho většího vodopádu jsme pak přespávaly.
Podél pobřeží se válelo spoustu odhozených vratných plechovek a lahví, takže Jana připravená na takovéhle situace pohotově vytáhla tašku a počala je sbírat. Celkem nám to dalo asi 30 NOK, které jsme hned v obchodě vyměnily za čokoládu a appelsinjuice (pomerančový).
Ukázalo se, že najít nějaké zapadlé místo pro stan je v údolí obklopené horama fjordu dost těžké. Nakonec se ale podařilo. Obloha zase zatažená a mrholilo. Trochu jsme doufaly, že se to v noci roztrhá a my budeme moci pozorovat polární záři. Během noci jsme to tedy několikrát kontrolovaly, ale bohužel nic. Nicméně – já ji stejně viděla. Byla krásná. Zelené „záclony“ nad zasněženými vrocholky Lærdalských kopců. Jana ji taky viděla, ale neví o tom :-D (no dobře, trochu jsme si ji v noci vysnila...).
Probudily jsme se do deště. Chystaly jsme se dojít k tunelu a dojet do Flåmu a nasednout tam na trajekt. Ten odjížděl v 15:10. Měly jsme spoustu času, který ale bohužel dost rychle utíkal a my neměly vůbec štěstí na projíždějící auta. Často nám jen zamávali z okýnka. Do toho se spustil parádní liják – proudy vody lítaly vzduchem. Takže promočení na kost a s vidinou ujetého trajektu jsme se rozhodly, že se teda vrátíme do Bergenu o den dřív.
Asi po 3 hod snažení nám jedno auto zastavilo. Naskládaly jsme do kufru batohy a 2 plné tašky plechovek, které jsme cestou posbíraly. Ještě jsme jich tam na cestě dost zanechaly, neměly jsme je kam dát a řidičům by se to asi moc nelíbilo, kdybychom jim do auta naložily pytle odpadků... (rozhodně jsme se takhle eklogicky nechovaly jen my – přijelo auto, přibrzdilo, někdo vyskočil z auta, vysbíral plechovky v okolí a zase poodjeli dál).
Paní jela přímo do Bergenu. Vracela se ze své chaty (taky v Jotunheimu). Byla to příjemná cesta. Když jsme byly ve Flåmu akorát jsme zahlédly jak odplouvá trajekt – stačilo jen asi o 15 min dřív a stihly bychom ho! A dokonce se i na chvíly mraky rozfoukly, takže by byl fjord snad i lépe vidět. No asi nám to nebylo přáno...
A kolik že těch tunelů mezi Bergenem a Vossem vážně je? První spolucestující tvrdili, že 20. Tahle paní dokonce 40. Já jich cestou napočítala něco málo přes 30 :-D. Před Vossem (lyžařské centrum, kde ale zrovna teď už moc sněhu nezbývá) je velký vodopád – Japonci k němu prý jezdí hlavně proto, že věří, že jeho voda je léčivá a podporuje potenci. Taky se prý ve Vossu každé léto pořádá „fetsival outdoorových sportů“, kde si můžete jít vyzkoušet rafting a nebo rovnou skočit z nějaké šílené skály.
Cesta se klikatila po úbočích hor, které byly protkány úzkými proudy padající vody – jak bílé nitky. Často to byl tak úzký vodopád, že se voda během pádu prostě vytratila a dole už nebylo po potůčku ani stopy. Jinde se voda valila mezi skály a s hučením padala do hlubin.
A když už jsme dojely do Åsane (sever Bergenu), paní byla tak ochotná, že nás vyhodila hned před Biltemou, kde jsme chtěly pořídit pořádný a nedobitný zámek na kolo, aby se neopakovaly stále častější krádeže – Jana o své kolo před týdnem přišla :-(
Za vrácené plechovky nám dali 45 NOK, které jsme hned úspěšně vyměnily za 4 čokolády a juice k tomu!
Přestože nám výlet nevyšel tak úplně podle představ musím říct, že jsem si to celkem užily a byla to sranda. Alespoň jsme zjistily, že ne vždycky se tady dá stopovat tak snadno, jako doposud. A taky, že sbírat plechovky se fakt vyplatí :-D
A alespoň máme dobrý tip na další putování – prý je to moc krásná cesta údolím „od pramene k moři“. Celá cesta trvá asi 3 dny – začíná se ve Finse a dorazí se do Aurlandsvangenu. A pak ve Flåmu konečně nasednout na trajekt a projet nejužší a nejhezčí část Sognefjordu - Nærøfjord.
trajekty: https://booking.fjord1.no/SelectTravelDetails.aspx
aurora borealis: http://www.gi.alaska.edu/AuroraForecast/3
9.-10.3.2012
Žádné komentáře:
Okomentovat