Hardangerfjorden – Northeimsund, Øystese

Honza přišel s nápadem, že bychom mohli jet o víkendu na nějaký delší výlet za Bergen. Takže jsme se v sobotu ráno sbalili a vyrazili směrem na Hardangerfjorden. Chtěli jsme vyzkoušet jak se tady v Norsku stopuje. No, na silnici za Nesttunem jsme stáli asi 30 min než nám zastavilo první auto. Byl to mladý pár, v kufru auta měli naložený kolo, lyže a na batohu přidělaný lana... Byli výborní. Vysadili nás ale asi po 40 km za Indre Arna. Za nedlouho nám ale zastavilo další auto. Honza z něj byl naprosto nadšenej – malý auto, kožený sedačky a výbornej chlápek – jakýsi architekt, který jel až do Osla zkontrolovat nějaký jeho projekt. Honza si s ním hned vyměnil kontakty, že jestli by nás zase někdy nesvezl :-)

Naše konečná zastávka byl Northeimsund. Nebylo moc krásné počasí, celý den sněžilo, takže jsme z fjordu moc neviděli. Vyrazili jsme po pobřeží směrem na Øystese, v jehož okolí jsme chtěli přenocovat (u Gullfiskvatnet - jezera se zlatýma rybkama). Jenže jsme ho nemohli najít a když jsme se ptali místních, jak se k němu dostat, měli nás asi za blázny – rozhovor vždycky zakončili tím, že rybky stejně neuvidíme, protože je jezírko zamrzlé :-D.

Nakonec jsme ho objevili (teda je to pořádný jezero), ale kolemjdoucí pán nám ukázal lepší místo na spaní – protože u jezera bylo spoustu domků... Dali jsme si výbornou večeři – jakousi divnou věc s bramborama a k tomu koláč (no jo, hlady netrpíme ani na výletě :-D). Šli jsme spát brzo (snad první noc v Norsku, kdy jsem šla spát před půlnocí!). Jenže Honza měl s sebou jenom alumatku, takže celou noc klepal kosu a nemohl se dočkat rána.

V neděli jsme se probudili do slunečného dne. „Tak konečně uvidíme i hory kolem fjordu“, těšili jsme se. Namířili jsme si to zpět na Northeimsund a k polozamrzlému vodopádu Steinsdalsfossen. Tak ten byl parádní – led, sluníčko, nikde nikdo.

A pak jen seběhnout na silnici a stopovat domů. Tentokrát jsme čekali snad jen 5 min než nám zastavil starší pán – učitel angličtiny. Svezl nás až k Bergenu. Cestou jsme se kochali výhledama na zasněžené hory, které minule byly zahalené mlhou.

Domů jsme dojeli snad za 1,5 hod! A ještě jedna taková příhoda završila náš výlet – Honza si zapoměl vzít z automatu na lístky jízdenku – vzal si jen účtenku o zaplacení, takže jel z Ȧsane na Fantoft na černo. Naštěstí jsme žádného revizora nepotkali, jináč by to tu byla asi mastná pokuta.

Výlet byl skvělej. Stálo nás to jen lístek na bus. Viděli jsme fjord a vodopád, vyzkoušeli stopování, které tu perfektně funguje, užili jsme si srandu a hlavně čas tu zase tak nějak plynul pomaleji než v Bergenu.

11.-12.2.2012