Malý dodatek k cyklojízdě

Nejenže mají cyklisté vyhrazený pruh na silnici, ale dokonce mají i svůj cyklo-tunel! Auta vesele objíždí kopec, zatímco cyklista může projet skrz!

A ještě k tomu – cyklista má i vlastní semafor na silnici :-D

Prostě tady to fakt „jede“!

28.1.2012

Sandviksfjellet

Sandviksfjellet je dalším vrcholem z Bergenské Sedmy. A pro dnešní den se stal naším cílem. Naše výletní skupina se pomalu rozrůstá: za Čechy jsme tu byli my - já s Janou, Honza, Kuba, Terka + Petr; reprezentanti Itálie – Davide a Gabriele; za Německo – Caroline, Martina, Roman; a konečně Marina jako zástupce z Litvy.

Vyráželi jsme až ve 12, abychom mohli trochu dospat včerejšek, kdy jsme oslavovali Terčiny narozeniny (a ostatní divokou noc ve Fantoft clubu). Větší část skupiny se dopravovala pod kopec pomocí Bybanen, ale my zastánci levné dopravy – Jana, já a Honza (který nás dohnal až na kopci, protože se nemohl probudit :-D ) jsme vyrazili do centra na kolech. A teda, to se musí zanamenat – byli jsme rychlejší než cestovatelé Bybanen! A to jsme si ještě dávali s Janou pauzu na focení prosluněného Bryggenu...

Výstup jsme zahájali ze zastávky Ludebryggen. Poměrně pohodlná cesta se po chvíli proměnila v kluzké ledem pokryté kamenné schodiště. Jen jsme se nestačili divit, jak nás rychlou chůzí (až během) předhání Norové v teniskách, kterým to vůbec neklouzalo (pravda, někteří měli na botách „smeky“)... Mnohočetné vrcholové foto – no, prostě klasický „picture time“ a „gruppenphoto“ :-D

Skvělá fotka od Gabriele

A pak už jsme jen pomalu sbíhali dolů přes zamrzlé jezero Storevatnet. Cestou se Davide (Ital, o kterém jsem už slyšela pár historek z minulého výletu :-D ) učil české výrazy pro „hangover“ (kocovina). Nejvíc ho nadchla věta „seš ožralej jak prase“ a „seš ožralej jak duha“ - což ho nadchlo natolik, že tak pojmenoval své fotoalbum na facebooku! Prý plánuje tuhle větu říct opilýmu Čechovi a rychle utéct :-D ...je to ale vtipálek!

Užili jsme si dost srandy, pěkně jsme se sklouzli a hlavně – cyklisti porazili Bybanovce i na zpateční cestě!

28.1.2012

První školní týden

Tak mám za sebou první školní týden. Za tu chvíli se ve mně nahromadilo spoustu myšlenek, protože se toho za tu dobu událo strašně moc.

Ve škole

Ve škole mám zapsány jen 3 předměty: Anthropolgy of development, Anthropology of cosmopolitism a norštinu. Nicméně školu mám každý den. A ještě to zabere spoustu času doma – hlavně teda ty antropologický předměty – tady se to všechno zakládá na čtení literatury. Takže na každou hodinu mám mít přečteny asi 2-3 třicetistránkový články o NĚČEM, což mi (navíc ještě v angličtině) nedává vůbec smysl. Zajímavé je, že tady mají ve škole strašně rádi diskuze – tzn. že nás rozdělili na několik cca 6ti členných skupin, ve kerých máme společně diskutovat o přečtených článcích. Přiznávám, že to je tedy pro mě celkem utrpení. Diskuze nemám zrovna v oblibě ani když jsou v češtině. Natož v angličtině a ještě o článcích, kterým zrovna dvakrát nerozumím... No jak tohle dopadne, to je tedy ve hvězdách... Nadšená z toho ale vůbec nejsem.

Co mě ale fakt baví, je norština. Myslím, že úterky a čtvrtky (kdy mám hodinu) budou společně s víkendy mými světlými body v týdnu :-). Zatím máme jen takové základy, ale pomalu pronikáme do tajů tohohle jazyka. Spoustu slovíček má podobný základ jako v angličtině, gramatika se spíše podobá prý němčině.

Pár frází na ukázku:

Jeg heter Lucka = Jmenuji se Lucka (jo, norové ale neumí moc C, takže mě ve škole dost často oslovujou Luka :-D)

Jeg kommer fra Tsjekkia = Jsem z Čech

Higgeling å hilse på deg = Těší mě, že vás poznávám

Navíc v Norsku jsou vlastně oficiální 2 verze norštiny bokmål a nynorsk. A aby to nebylo ještě tak snadné, tak každá oblast má svůj dialekt. Bergenština se tedy trochu liší od Osloštiny. A i tady se dá hledat norská hrdost (ta je vidět všude – každý nor vlastní čepici v norských barvách, všude jsou vlaječky...) – prý mají rádi, když se cizinec zajímá o jejich dialekt :-)

Na kole

Je to až neuvěřitelné, ale už celý týden nepršelo! Doufám, že to nezakřiknu... :-) Zpočátku byl na silnici led, ale teď se trochu oteplilo, sníh ze silnice zmizel. Takže naše jízda do školy na kole je zatím celkem příjemná. Dokonce to jede stejně rychle jako tramvaj Bybanen (ne-li rychleji). Ale jsem zvědavá, kdy mě to začne strašně nebavit :-) Cesta do centra je krásná – téměř celou dobu z mírného kopce (teda až na ten krpál ke škole). Domů je to horší.

Ale je super, jak je tady jízda na kole populární! Cyklisti mají vyhrazený svůj pruh na silnici, je tu spoustu cyklostezek a na každém rohu jsou stojany na kola, kde můžete pohodlně zaparkovat.

Jen holubi jsou tady nějak otrlí. Vůbec si kola nevšímají a uhybají na poslední chvíli, v nejlepším případě se ještě rozletí proti kolu. Takže už jsem tu měla málem několik „holubích srážek“...

Buddy

Včera se v centru odehrálo Buddy party. Buddy – zahraniční studenti se mohou přihlásit o svého norského buddyho (kamaráda), který jim je pak podle nějakého klíče přidělen. A včera právě byla první akce, kde jsme se mohli společně setkat a zúčastnit se Quizu.

Myslím, že to je skvělej nápad! Člověk tak více pronikne do norského života a pozná Bergen i z jiné stránky (no, tady se mi zase potvrzuje pravý opak o proslulé norské povaze – tedy že se neradi baví s cizinci :-D ).

Já jsme se tak seznámila s Kari. Je fakt příjemná, pohodová, vypadá to, že máme i spoustu společných zájmů. Dokonce máme i společnou hodinu Antropologie.

Asi to bude fakt sranda! Na neděli máme naplánovaný průzkum města (ještě s Janou a její Evelyn).

Angličtina v Norsku

Přijde mi skvělý, že tady v Norsku umí všichni tak parádně mluvit anglicky – můžu jim jen závidět. Nejspíš to bude tím, že prý mají všechny filmy v TV v původním jazyce a s titulkama. Takže to mají dost oposlouchaný. A co jsem tak zjistily ze setkání s Kari a Evelyn, prý je tady strašně populární naše pohádka Tři oříšky pro Popelku! A protože tu nic nedabují, tak ji znají jen v češtině :-D – oblíbená vánoční pohádka...

Alkohol

A ještě na závěr bych se chtěla v krátkosti zmínit o alkoholu. Je tu všechno neuvěřitelně drahé. Včera jsem tedy ochutnala místní pivo. Nebylo to špatné, ale s největší pravděpodobností bylo taky poslední. Čepují jen 0,4l a chtějí za to neuvěřitelný pěníze – 45 NOK (to jsou 2 jízdy Bybanen - tramvají)! O ostatním alkoholu ani nemluvě... Tak proto si tady na koleji většina studentů vyrábí své pivo a své víno – což nemá ale zrovna skvělou chuť (jak jsem zjistila u našich československých přátel v Bø). Je to jen nějaká chemická věc. Prostě se koupí pytlíček s práškem, ten se nasype do několika litrů vody a ve speciálním kanystru (aby to mohlo bublat) se to nechá několik týdnů kvasit...

27.1.2012

Polární záře v Bergenu

Tak se tu na našem facebookovském zpravodaji rozkřiko, že prý má být dnes večer vidět polární záře! V Bergenu! Něco neuvěřitelného!

Dlouho jsme se nerozmýšleli, vzali foťáky a rychle se vypravili do praku před Fantoftem. No, chvíli jsme si řikali, že z toho asi nic nebude. Takže jsme dělali blbosti a fotili fiktivní fotky, na kterých obdivujeme aurora borealis. Když tu najednou se začal na obloze objevovat zelený paprsek, který sílil a sílil (chvíli to vypadalo jakoby po něm mělo sklouznout ufo). A byla tam. Polární záře. Zelená obloha, vlnící se pruhy jak záclony. Zelený pás přes celý obzor...

To se nedá popsat, to se musí zažít! A že se nám to poštěstí v Bergenu – tak na jihu a na deštivém místě – mě ani ve snu nenapadlo...

22.1.2012

Løvstakken II.

Nadešel mrazivý a slunečný den. Místo toho, abych konečně začala shánět a číst články do školy jsem s Honzou vyrazila na rychlý výlet na Løvstakken pokochat se dalekými výhledy. Vyrazili jsme poněkud pozdě, takže jsme na vrcholu stanuli téměř při západu slunce. I tak to ale stálo za to! A tím tedy děkuji Honzovi, že mě na ten výlet vytáhl :-D

22.1.2012

Praha

Teda teprve tady si začínám uvědomovat, jak je Praha vlastně slavné město. Snad každý komu řeknu, že jsem z ČR, tak mi odpoví, že by se rád podíval do Prahy, nebo že ji už navštívil, a že je to pohádkové město! A když jim povím, že jsem z Prahy, hned se vyptávají jaké to je žít v tak krásném městě! Teda často moc nevím, co jim na to odpovědět. Že máme spoustu pěkných míst a památek, ale že prodrat se centrem plným turistů je někdy dost obtížné? :-D

22.1.2012

Bø – Telemark (běžky)

Tak jsme se s Janou vypravily do oblasti Telemark – do města Bø – navštívit kamaráda Jirku a taky si trochu užít sněhové nadílky. Cesta byla dlouhá, ale krásná. Vlak směreme Bergen-Oslo jede skrz náhorní plošinu Hardangervidda, která tou dobou byla zaplavena sluncem a pokryta mohutnou vrstvou sněhu. S přestupem v Drammenu nám cesta zabrala skoro 8 hodin. V Bø už na nás čekal Jirka a uvedl nás do úplné československé oázy uprostřed Norska.

Během našeho výletu jsem potkala spoustu neobyčejných a krásných lidí, kterým patří náš veliký dík za příjemné přístřeší a bohatou stravu (z místních velice štědrých zdrojů...).

Tady všichni studují takový zvláštní obory – buď Alpine Environment nebo Outdoor life jako Jirka. Výuka jim spočívá v tom, že si naplánujou třeba pětidenní výlet do hor a snaží se přežít. Učí se lyžovat – telemarky a tak. Vrtat do ledu a zacházet s lavinovou sondou... Takže ve škole potkáš klidně lidi s cepínama na batohu, lidi co si nosí vrták do ledu a lyže a nebo jdou do školy s expedičně sbaleným batohem :-D ...no kde se tohle vidí?

Ze školy nám Jirka půjčil běžky, takže jsme si užily i spoustu pádů (viď Jani :-D) a prozkoumaly blízké okolí města.

Každý večer jsme se šli odreagovat a poklábosit do sauny (se sněhovým chlazením).

Zažily jsme úplně jinačí „nakupování“ než se provádí u nás v Bergenu. Tady se jede ve velkém a všeho je dostatečné množství. Takže je možné sehnat i třeba 100 balíčků arašídů, spoustu výborných Laté, pomerančů, několik krabic mléka, balíčky mozzarely, a kuřecí prsíčka! A to chodí „nakupovat“ snad celá studentská obec města Bø :-D. Musím dodat, že po našem příjezdu zpět do Bergenu jsme ještě cestou skočily na rychlý nákup, ale takovou nadílku tu tedy fakt nemáme...

Výlet se podařil i na počasí – sluníčko a opalovačka, prostě skvělá pohoda! Až se nám vůbec nechtělo odjíždět a vracet se zpět do trochu hektického života v Bergenu. (Až jsem si i chvilku řikala, kde je teď promě to „doma“...)

V sobotu nám parádně sněžilo na cestu. V Bergenu nás ale čekal jen slabý poprašek a mírně namrzlá silnice. Také nemylé překvapení – uloupený blatník z Janinýho kola zaparkovaného u nádraží...a ještě cestou domů píchla :-(

17.-21.1.2012

Løvstakken

Sice nebylo nijak slunečno, ale přesto se nás vypravilo na Løvstakken (další vrchol z Bergenské Sedmy) celkem dost. Vrchol se zahalil do mraků, takže tentokrát žádné výhledy moc nebyly

Sedm hor

Každoročně se v Bregenu odehrává soutěž „Sedm hor“. Cílem je během jednoho dne zdolat 7 nejznámějších vrcholů v okolí Bergenu:

• Sandviksfjellet – 417 m.
• Fløyfjellet – 400 m.
• Rundemanen – 568 m.
• Ulriken – 643 m.
• Løvstakken – 477 m.
• Damsgårdsfjellet – 317 m.
• Lyderhorn – 396 m.

My už jsme navštívili 2 z nich (Løvstakken a Fløyfjellet). Ty ostatní na nás teprve čekají.

15.1.2012

Na ulici

Vždycky mám hroznou radost, když přijdeme na křižovatku a svítí nám na přechodu červená (teda na těch menších vedlejších silnicích...). Zelenou si totiž musíte sami přivolat. Na semaforu je umístěno tlačítko - vlastně totéž co doma. Rozdíl je ale v tom, že stačí kouzelnou přivolávací skříňku pohladit a vzápětí vám hned naskočí zelená! Žádné čekání jako u nás. Prostě auta mají permanentně zelenou a jakmile dorazíte na přechod, tak si je stopnete a vesele přeběhnete na druhou stranu :-)

Pořád tak nějak přemýšlím, jestli se tu taky nacházejí nějací bezdomovci. Přece jen jsou tady poněkud nepříznivější podmínky než u nás - chvíli je hezky a za pět minut začne lejt jak z konve... Ale taky jsem tu na nějaké už narazila (teda jen pár) a kdoví kam se na noc uchylují. Když jsem je potkala ve městě, chtěli mi prodat časopis – asi něco podobného jako je u nás Nový prostor...

10.1.2012

Domácí soukromí

Co mě tady pořád dost udivuje je fakt, že skoro nikdo nepoužívá doma záclony! Takže když se jde večer po ulici, člověk si může prohlédnout interiér domu. Zdá se, že to místním nijak nevadí. Asi prostě nechtějí záclony, aby nachytali do bytu co nejvíce slunečního světla během zimních krátkých dnů...

10.1.2012

Fantoft Stavkirken

Protože jsme dnes měli poměrně volný den, vypravili jsme se na obhlídku nedalekého kostela Fantoft Stavkirken. Je to dřevěný kostel z roku 1150. Původně byl postaven na jiném místě (Sognofjord), ale v roce 1883 byl celý přestěhovaný do Fantoftu. A dokonce byl i vypálen satanisty – což na něm už ale není vůbec znát, protože se provedla pečlivá rekonstrukce. Bohužel se nedalo jít dovnitř – má to být snad otevřené někdy od května, vstup ale stojí asi 30 NOK, což teda nic moc.

Rozhodně sem musíme ještě zajít až bude svítit sluníčko!

10.1.2012

Fløyen

Dnešní den byl jak stvořený na výlet do okolních kopců. Naším cílem byl vrchol Fløyen (na který sice vede lanovka, ale jedna jízda stojí cca 30 NOK?).Vyrazili jsme na horu doslova za svítání (asi v 9:30) a to ve složení: ČR – Jana, Honza, Jakub, moje maličkost; Německo – Karen; Litva – Marina.

Cesta vzhůru celkem ubíhala i s nespočetnýma zastávkama určených k focení. Na vrcholu nás čekal nádherný výhled na Bergen zalitý sluncem a na zasněžené kopce kolem.

Krasný výhledy byly ale ještě před námi. Cesta nás zavedla přes Bjørnebu (malé jezírko) k Brushytten, kde se před námi vyloupnul zasněžený vrchol jakési hory. Tak na tu jsme fakt museli jít. Obdivuju tedy Marinu, která celý ten výstup zvládla v kozačkách! Byly to neskutečné výhledy.

8.1.2012

Bryggen

Konečně nastal víkend a tedy i vhodný čas na průzkum města. S Janou jsme se za celkem deštivého počasí vypravily do centra prozkoumat ty záhadné klikaté uličky plné dřevných, barevných a křivých domků. Protože stále nemáme tramvajenku, vyrazily jsme do města pěšky. Cestou sbíráme plechovky a pet lahve, ale moc úlovků se nám nepodařilo.

V Norsku jsou totiž snad všechny pet lahve a plechovky od piva vratné. Takže tady máme takovou zábavu, že jakmile je vidíme odhozené na ulici hned to sbíráme a jdeme vrátit. Taková jedna petka může přijít i na 2 NOK, což je celkem slušný. Cena plechovek a petek se dost liší. Není to ale tak snadné něco objevit. Bergen je totiž vcelku čisté město a oproti našim městům se tady o plechovky a lahve moc nezakopává. Asi to bude také právě tím systémeme Vratných Lahví.

Dorazily jsme až do přístavu, kde se nachází proslulý rybí trh (na ulici Torget). Jeden chlápek se s námi hned dal do hovoru – odkud že jsme (on byl tuším z Polska) a jestli nechceme ochutnat kousek uzeného lososa. Měl tam hned 4 druhy masa: říční losos, mořský losos, pak losos marinovaný a naložený do koňaku (tak ten byl fakt výborný) a pak ještě jeden druh. Nejlevnější kus ale stál alespoň 100 NOK a to to byl fakt malý kousek... Takže jsme si nakonec nic nekoupily. Ale ten losos v koňaku byl fakt výborný. U vedlejšího pultu na nás z ledu koukal Mořský ďábel a sušené tresky a další mořské potvory. Prodavač byl z Litvy a uměl trochu Slovensky!

Po nábřeží jsme dorazily až k pevnosti Bergenhus. A tehdy dokonce na chvíli vysvytlo i sluníčko!

A konečně Bryggen. To je čtvrť, která kdysi byla důležitým obchodním centerm. Nachází se tu řada typických dřevěných domků, která je snad v každém průvodci. A není se čemu divit. Nevidět Bryggen je totiž jako nebýt v Bergenu! Domky jsou celé dřevěné a ztraceně křivé. Občas to vypadá jako by se každou chvíli měly sesunout k zemi. Mezi domky jsme objevily úplně úžasnou uličku – poměrně úzká a tmavá, ale vejít do ní bylo jako přenést se v čase někam do středověku. Obklopila nás vůně starého dřeva sálající ze stěn domů. Naprosto neuvěřitelný pohled, to se nedá ani popsat – to s emusí vidět. Nejlepší je, že v patře tohoto dřevěného domku má třeba advokát svou kancelář. Není to žádný skanzen ale normální obytný dům. Ani nevím kde se tam najednou tak vzala, ale z ničeho nic se u nás objevila jakási paní a začala na nás něco norsky. Když viděla naše udivené výrazi přepnula na angličtinu a nedala jinak, než že nám představí příběh o jenom králi. Z kapsy svého pláště vytáhla svazek podivných kartiček s obrázky a začala vypravovat. Ta paní mi úplně připadala jako nějaká postava z Malostranských povídek.

Protože už bylo dost hodin (asi půl čtvrté a začala padat tma) vydaly jsme se směrem k domovu. Cestou jsme ale objevily městskou knihovnu (registarce a půjčování je úplně zadarmo, takže jsme se hned zapsaly) a co nás překvapilo a vlastně i potěšilo – našly jsme tam jeden regál s česky pasnými knížkami! Pak že čeština není světový jazyk :-)

Večer jsme dostaly pozvánku od Jakuba na český povídání ve vedlejší budově. Bylo to moc fajn. Dokonce jsme tak s Jakubeb, Honzou a Janou naplánovali výlet za polární září :-D (tak ještě uvidíme jak to dopadne...)

7.1.2012

Cesta do Bergenu

Tak se konečně nachýlil náš čas a po všem možném papírování jsme s Janou odjely na půlroční cestu do Norska na Erasmus.

Cílem bylo norské snad druhé největší město Bergen, nacházející se na západním pobřeží. Cesta nebyla snadná – vybrali jsme si suchozemskou cetsu busem a vlakem, protože to bylo levnější než letenka. Jenže tahle výprava nám zabrala celé 2 dny ztrastiplné cesty. Autobus od Bohemianlines (má 2 zavazadla zdarma – Student chce za druhé 300 Kč) nás v pondělí 2. ledna v 17 hodin naložil na Florenci, projel s námi Německo a tam nás naložil na trajekt a převezl do Dánska. Z Kodaně přes most do Švédska, kde nás vysadil v Malmö abychom si přelezli do švédského busu směr Oslo.

Cesta byla dlouhá, do Osla jsme ale dorazili načas asi ve 13 hod. Prší. Nebo spíš mrholí. Dále pokračujeme vlakem, lístky máme ale až na 23 hod, takže strkáme zavazadla do úschovny (40 NOK/24 hod) a jdeme prohlížet město. Stále prší a k večeru to dost namrzá, takže je to občas krásná klouzačka. Chtěly jsme jet do Vikingského muzea, ale trajekt na poloostrov s muzem v zimě nejezdí... Tak alespoň jdeme najít nejstarší budovu v Oslu – kamenný kostel z 11 stol. Na cestu za kostelem se k nám přidali ještě dva kluci – češi (Radek a Honza).

Na lavičkách na nádraží v Oslu jsme potkali dost zajímavou bandu dost vtipných chlapíků, který se s námi dali do hovoru. Prý jsou všichni z Latinský Ameriky (Peru, Kolumbie, Chile) a že se tu tak každý den setkávají na lavičkách, aby poklábosili a taky že prý nikdy nepotkali nikoho z Čech. No vydrželi tam sedět dost dlouho – skoro až do našeho odjezdu :-)

Ve vlaku jsme dostali dokonce deku a nafukovací polštářek (a klapky na oči :-D ). Poklidná cesta vlakem ale netrvala zas tak dlouho. Jakmile jsme dojeli víc do vnitrozemí, tak se vytrvalý déšť proměnil ve fůru sněhu a vlak to nemohl dál projet. Takže nás všechny přesídlili do busu. No, nabrali jsme tak asi 2 hodiny zpoždění, ale do Bergenu jsme dojeli doslova za svítání (v 10 hodin ráno).

Tak už jen vyvléct všechna zavazadla do Student Center a převzít si klíče od bytu ve Fantoftu. V tramvaji se hend seznamujeme s jednou Němkou – Karen a s Kanaďanem a společně cestujeme do našeho nového domova – bohužel teda jízda na černo, protože ani s pomocí jedné postarší dámy jsme si nedokázali koupit lístek na tramvaj...

4.1.2012